Po rozvodu, může jednomu z rodičů vznikat povinnost platit výživné nejenom na dítě (na děti), ale případně i na manželku nebo manžela.
Zatímco u dětí bývá povinnost platit výživné, až do doby, než si děti jsou schopny sami zajistit výživu, pro alimenty na manžela nebo manželku po rozvodu, je stanovena lhůta maximálně 3 roky.
Na výživné po rozvodu, má zpravidla nárok ten z manželů, který nezavinil rozpad manželství. A také ten, jehož možnost zajištění přiměřené obživy (zaměstnání apod.), byla během manželství nějak omezena.
Můžete to být například situace, kdy jeden z manželů pracoval a druhý se věnoval péči o domácnost.
Soud při stanovení vyživovací povinnosti na rozvedenou manželku nebo manžela ale přihlíží i k dalším okolnostem:
- Jestli si manžel nebo manželka neopatřili přiměřené zaměstnání, i když jim v tom nebránila nějaká závažná překážka
- Zda se rozvedený manžel nebo manželka podíleli na péči o domácnost
- Zda se rozvedený manžel nebo manželka nedopustil vůči tomu druhému (nebo jeho blízké osobě) nějakého trestného činu
- Zda si rozvedený manžel nebo manželka, může zajistit výživu řádnou péčí o svůj majetek
Výživné pro rozvedeného manžela nebo manželku je pak obvykle stanoveno tak, aby měli oba rozvedení manželé, shodnou životní úroveň.
Zákon ale současně přímo vylučuje, aby měl na výživné po rozvodu nárok ten z manželů, který se dopouštěl domácího násilí.
Nárok na výživné (odbytné) po rozvodu zaniká, pokud dotyčný rozvedený, uzavře nový sňatek.
